EZOpress

Články o zdraví, ezoterike, duchovnom rozvoji a za pravdu v medicíne

V čem spočívá nebezpečí rtuti?

 

ID-10032422

obrázok so súhlasom TCJ2020 / FreeDigitalPhotos.net

Rtuť se v životním prostředí vyskytuje ve třech základních formách – elementární, anorganické a organické. Do lidského těla se dostává zpravidla vdechováním nebo ústy. Jedním z největších zdrojů rtuti jsou exhalace z průmyslové výroby; bakterie v jezerech, řekách a oceánech přeměňují elementární rtuť na organické sloučeniny (zejména metylrtuť), které se potom akumulují ve tkáních vodních živočichů a tak vstupují do potravinových řetězců. Velcí mořští živočichové, jako jsou např. žraloci, tuňáci, mečouni a velryby pak představují hlavní zdroje příjmu rtuti potravou.

Významný zdroj elementární rtuti představují v celosvětovém měřítku amalgámové zubní výplně, které mají v ústech miliardy lidí.

Zdrojem rtuti mohou být i mnohé kosmetické prostředky, farmaceutika a léčiva, které obsahují anorganické soli jednomocné a dvojmocné rtuti. Jsou to například zubní pasty, roztoky pro kontaktní čočky, testy na alergii a imunoterapii, antiseptika, dezinfekční roztoky a další.

Široce diskutovaný zdroj rtuti je thiomersal, známý pod názvem thimerosal, který se přidává do vakcín pro své antiseptické a konzervační účinky. Thimerosal je organická sloučenina etylrtuti (CH3CH2- Hg-S-C6H4-COOH).

Rtuť je v trávicím traktu absorbována z více než 90% a dostává se do krevního oběhu. Velmi snadno proniká hematoencefalickou bariérou do mozku.

Podle údajů WHO se za tolerovatelnou denní dávku rtuti považuje množství 0,1 µg/kg hmotnosti pro organickou rtuť a 2 µg/kg hmotnosti pro anorganickou rtuť. Denní expozice rtuti je podle údajů WHO z roku 2000 u Evropanů 18krát nižší pro anorganickou rtuť ve vztahu k bezpečné dávce a asi 2,5× nižší než bezpečná hodnota pro organickou rtuť. Expoziční dávka rtuti zjišťovaná na dvanácti místech ČR je velmi nízká a představuje pro českou populaci maximálně 1,4–2,3% standardu WHO. Pokud by veškerá stanovená rtuť byla považována za metylrtuť, pak by expoziční dávka dosahovala cca 1,0–3,5% standardu WHO ( Standard WHO).

Literatúra od autorky tohto článku, Anny Struneckej.

RTUŤ ZE ZUBNÍHO AMALGÁMU

O nebezpečí rtuti uvolňované ze zubních amalgámových výplní se vedou početné diskuse odborníků a není účelem

tohoto článku hodnotit a poskytovat metodické návody k jejich používání či odstraňování. Podle stanoviska Státního zdravotního ústavu ČR se odstraňování starých amalgamových výplní nedoporučuje .Zubní amalgám se používá k výplním zubů od roku 1820. Obsahuje přibližně 50% rtuti v kombinaci se stříbrem a mědí. Odhaduje se, že z jedné zubní výplně se může za den uvolnit kolem 15 µg rtuti. Podle údajů WHO se denní příjem rtuti pocházející z amalgamových výplní pohybuje mezi 1,2-27 µg. Podle stanovení Německé toxikologické a farmakologické společnosti představuje rtuť ze zubního amalgamu kolem 47% denní zátěže organizmu rtutí, v jiných evropských zemích
odhadují, že je to 50-60% denního příjmu.

Každý zásah do existujících výplní vede k přechodnému znatelnému zvýšení hladiny rtuti v krvi.

Proto je potřeba vážit  nutnost zásahu do starých výplní s maximální opatrností, zejména u těhotných žen a u žen plánujících početí. Odstraňování starého amalgamu vede ke vzniku velmi jemného aerosolu s následnými chemickými změnami uvolněných forem rtuti. Ve vlasech stomatologů a sester u nás byla zjištěna koncentrace rtuti do 10 µg/g, což je sice v limitu bezpečných dávek WHO, ale mnohonásobně překračuje výskyt u české profesionálně neexponované populace.

RTUŤ A AUTIZMUS

Rodiče i lékaře znepokojuje dramatický nárůst poruch autistického spektra (PAS), který se projevuje v průběhu posledních dvou desetiletí v mnoha zemích. V USA je tato diagnóza u 3-10letých dětí v současné doběčastější, než počet případů nádorových onemocnění, cukrovky a Downova syndromu dohromady. Výskyt autizmu je nyní v USA vyšší než jeden pacient na 100 zdravých dětí. Je to lékařská pohroma monumentálních rozměrů. V České republice není zatím situace tak dramatická; mnozí lidé se stále domnívají, že autizmus je vzácné onemocnění. Počet osob s diagnózou skrývající se pod číslem F84 – pervazivní vývojové poruchy – je odhadován na 25 000. V představách široké veřejnosti, na internetových stránkách o autizmu, zejména však v očích tisíců amerických rodičů, kteří podali žaloby na .rmy produkující vakcíny, i těch, kteří odmítají očkování, je rtuť pocházející z thimerosalu ve vakcínách považována za téměř jistého viníka PAS. Zdá se, že je to vědecky dokázané.

Při analýze studií z vědeckého tisku najdeme práce, které dokazují příčinnou souvislost mezi očkováním vakcínami s thimerosalem, otravami rtutí z mořských produktů, otravami rtutí jako kontaminující složky z ovzduší (deště a sníh) a otravami způsobenými uvolňováním rtuti z amalgamových plomb v zubech a autizmem. Najdeme také práce, které přinášejí důkazy o tom, že žádné příčinné souvislosti neexistují, a občas se objevují diskuze, kde se autoři těchto protichůdných názorů vzájemně obviňují z neznalosti, ignorance souvislostí či základních vědomostí, z nevhodně použité metodiky, nevhodné interpretace svých výsledků, z nevhodně vybraného souboru sledovaných dětí atd.

Významný americký novinář David Kirby ve svém článku pro The New York Times upozornil na to, že pokud by rodiče vyhráli svoje žaloby proti vládě, pak by vítězství 4800 žalob vyvolalo paniku a strach před očkováním, což by znamenalo vypuknutí mnoha infekčních epidemií i úmrtí mezi dětmi a mládeží. Vítězství rodin by způsobilo nekonečné bolesti hlav farmaceutickému průmyslu, establishmentu veřejného zdraví i WHO, píše Kirby. Ve svém článku také uvádí informaci o tom, že USA odstranily thimerosal z většiny vakcín pro americké děti, ale dětem v rozvojových ze­mích se takové opatrnosti zatím nedostává. Miliony dětí v Latinské Americe, Asii a Africe jsou očkovány americkými vakcínami, které obsahují thimerosal v množství s několikanásobným množstvím etylrtuti, než povoluje limit FDA a EPA jako maximální denní limit při očkování.

Thimerosal byl v USA odstraněn z většiny vakcín v roce 2001, ale znovu se objevil ve vakcínách proti chřipce, které jsou v USA každoročně povinné pro všechny dětí od 6 měsíců do 19 let. Potvrzením toho, že rtuť má významný podíl na vzniku autizmu jsou i poslední studie Marka R. Geiera (J. Neurol. Sci. 2008), který analyzoval v krvi a v moči 28 autistických dětí ve věku mezi 2–18 roky různé metabolity související s metabolizmem a intoxikací rtutí. Zjistili a potvrdili pozorování jiných autorů o tom, že v krvi těchto pacientů je nižší hladina redukovaného glutationu – látky, která je těsně spojená s odstraňováním rtuti, a vyšší hladina oxidovaného glutationu, který je ukazatelem oxidačního stresu. Naprosto přesvědčivé a výmluvné však je zjištění vyplývající z velmi detailní analýzy různých derivátů porfyrinu v moči. V souboru vyšetřovaných pacientů nalezli korelace mezi obsahem porfyrinů a stupněm PAS, takže dokonce navrhují, aby toto stanovení bylo v klinické praxi používáno jako ukazatel onemocnění PAS.

Někteří vědci jako například Sallie Bernard se spolupracovníky (2001) z New Jersey dokazují pomocí referencí z vědecké literatury, že pětadevadesát klinických projevů otravy rtutí se vyskytuje i u PAS. Označují proto PAS jako novou formu intoxikace rtutí. Stejně jako mnozí jiní i oni argumentují tím, že ve vzorcích tělesných tekutin a ve vlasech pacientů s PAS je vyšší obsah rtuti. Studie provedené v USA v Centru pro kontrolu nemocí ukazují, že téměř osm procent amerických žen ve věku, kdy mohou mít dítě, má v krvi koncentrace rtuti, které překračují bezpečné limity. Tuto svoji hypotézu v průběhu let stále doplňují o další zjištění. Kde berou poznatky o projevech otravy rtutí?

OTRAVY RTUTÍ

První otravy rtutí u dětí v masovějším měřítku byly pozorovány v Anglii, kde se používal kalomel jako antihelmintikum (proti červům) a jako součást zubních prášků. Kalomel je chlorid rtuťný a jeho název je složený z řeckých slov kalos (krásný) a melas (černý). V roce 1947 zemřelo na tuto otravu v Anglii a Walesu 103 dětí. Intoxikované děti trpěly světloplachostí, anorexií (odmítaly jídlo), prasklinami kůže a jejich postižení se projevovalo zejména hnědorůžovým zbarvením dlaní a chodidel, které se loupaly a byly bolestivé. Odtud pojmenování „růžová nemoc“, odborně akrodynie. Tato nemoc je dnes již velice vzácná.

Rtuť se však v různých sloučeninách používá ve velkém v průmyslu. Udává se, že v 80. letech minulého století to bylo asi 10 000 tun rtuti ročně. K masovým otravám obyvatel došlo po roce 1950 v Japonsku v zátoce Minamata, kde chemička koncernu Chisso vypouštěla do moře odpady, které se nikdo neobtěžoval čistit. Podobná situace nastala po roce 1960 v prefektuře Niigata na řece Aganě. Odpady s vysokým obsahem rtuti kontaminovaly ryby a další mořské živočichy, po jejichž konzumaci docházelo k masovým otravám zvířat i lidí. Kočky, psi, krávy i lidé umírali dalších třicet let. K počátku roku 2001 se uvádělo 2265 obětí a přes 10 000 osob dostalo od koncernu Chissa finanční odškodnění.

Nejrozsáhlejší otravy rtutí u dětí jsou tedy spojovány s kontaminovanou potravou – vedle ryb a mořských produktů to bylo také rtutí namořené zrní k setbě, které chudí obyvatelé v Iráku, Pákistánu, Guatemale a Ghaně použili k výrobě mouky a k pečení chleba. I tam se jednalo o tisíce postižených a mrtvých.

Určitou věcnou námitku ve vědeckých debatách představuje to, že v případě otravy rtutí potravou se jedná o rtuť ve formě metylrtuti, jejíž průnik do nervových buněk v mozku je usnadňován mechanizmem aktivního transportu, zatímco pro formu etylrtuti, která je ve vakcínách v thimerosalu, takové transportéry v buněčných membránách nejsou. To by ve svých důsledcích mělo znamenat, že etylrtuť se do mozku nedostává v takové míře jako metylrtuť. Jak uvidíme dále, tyto námitky nejsou správné.

MECHANIZMUS NEUROTOXICITY RTUTI

V laboratorních podmínkách se zjistilo, že nízké dávky rtuti jsou účinnější než vyšší koncentrace. Velmi malé dávky rtuti zabrání zpětnému vychytávání glutamátu ze synaptických štěrbin, způsobí pokles důležitého enzymu glutationu a omezují energetický metabolizmus mitochondrií. Rtuť tedy významně narušuje regulaci glutamátového přenosu a vyvolává poškození nervových buněk. U opic makaků se například zjistilo, že podání rtuti v potravě vyvolá rozsáhlou aktivaci mikroglií (mozkového imunitního systému), která přetrvává celých šest měsíců poté, kdy byla rtuť zkonzumována. Metylrtuť podléhá demetylaci a přeměňuje se na iontovou formu, která se ukládá v mozku a setrvává zde celých osmnáct měsíců. Také diskutovaná etylrtuť v thimerosalu se na tuto iontovou formu přeměňuje a to ještě ve větším rozsahu než metylrtuť. Nejvíce nebezpečné pro mozkové buňky je to, že pod vlivem nízkých dávek rtuti vznikají v mozku tzv. volné kyslíkové radikály, které poškozují a ničí nervové buňky. Rtuť totiž vyvolává snížení glutationu, který je důležitou ochranou mozku před působením volných kyslíkových radikálů. Při otravách rtutí u laboratorních zvířat nebo v případech histochemických pozorování řezů lidských mozků se nacházejí strukturální změny ve stejných oblastech mozku jako v mozcích jedinců postižených PAS, tedy v amygdale, hipokampu, Purkyňových buňkách mozečku, bazálních gangliích a v mozkové kůře.

CO NÁM ŘÍKÁ OBSAH RTUTI VE VLASECH?

Mnozí rodiče složitě shánějí možnost stanovení obsahu rtuti ve vlasech svých dětí. Některé studie uvádějí, že děti s PAS mají vyšší obsah rtuti v krvi a ve vlasech, zatímco mnohé jiné výzkumné studie zpochybňují vypovídající hodnotu takového stanovení. Neexistují však dostatečně početné a průkazné studie, které by dokumentovaly vyšší obsah rtuti v krvi, moči a vlasech autistů.Protože vylučování rtuti z organizmu je velmi pomalé a trvá řadu měsíců, určitý podíl rtuti se nevratně ukládá ve vlasech a nehtech (z toho je 80% obsahu ve formě metylrtuti). Koncentrace metylrtuti ve vlasech odpovídá obsahu metylrtuti v těle a mozku a to v době tvorby vlasu či nehtu. I to je třeba zvážit při vědomí, že vlas setrvává na hlavě po dobu tří až pěti let. Vylučování metylrtuti z organizmu probíhá hlavněčinností jater (žlučí) a ledvin. Biologický poločas této eliminace je sedmdesát dní.

Zatímco instituce v USA stanovily bezpečnou hodnotu obsahu rtuti ve vlasech pro vývoj plodu 1 µg Hg/g, WHO stanovila jako tzv. NOEL hodnotu (tu, která nemá žádný vedlejší účinek) 10 µg Hg/g. Podklady pro toto rozhodnutí byly získány na Faerských ostrovech.

FAERSKÉ OSTROVY A SEYCHELY

Na Faerských ostrovech v severním Atlantickém oceánu mezi Norskem a Islandem žije geneticky izolovaná populace. Výživa jejich obyvatel je závislá na moři, a tak přijímají v tělech ryb a velryb značné množství rtuti. Jejich dlouhodobý příjem rtuti překračuje doporučení WHO asi dvakrát.

V letech 1986–1987 se podařilo sestavit na Faerských ostrovech soubor 1022 matek a jejich dětí, které byly ochotny zúčastnit se spojité studie po dobu 21 měsíců. Matky měly hladinu rtuti ve vlasech v době porodu vyšší než 1 µg Hg/g. Tato studie ukázala na zvýšené riziko poškození vývoje dětí, pokud má matka obsah rtuti ve vlasech vyšší než 10 ppm a tato hodnota se tak stala základní pro kritérium WHO. Studie na Faerských ostrovech ukázala také, že obsah rtuti v pupečníkové krvi koreluje s obsahem rtuti ve vlasech a jeho zvýšení je provázeno s narušením pozornosti, paměti, schopnosti zrakové orientace v prostoru, jemné motoriky a jazykových schopností. Výzkumu se zúčastnilo i 850 dětí ve věku 14 let. Tyto děti měly obsah rtuti ve vlasech mnohem nižší. V roce 2002 byl proveden průzkum PAS ve všech školách Faerských ostrovů. Zjistil se výskyt dětského autizmu, Aspergerova syndromu a atypického autizmu u 0,56% dětské populace ve věku 8–17 let. To znamená, že s četností 56 dětí na 10 000 – tedy jedno ze 178, nepřesahuje výskyt autizmu na Faerských ostrovech výskyt PAS v USA. Byla zde však pozorována výrazná převaha v onemocnění chlapců v porovnání s děvčaty, a to 6:1.

Jako další oblast izolovaná od ostatního světa posloužily Seychely, kde se zkoumala skupina 779 dětí od narození do 9 let. Oceánská potrava na těchto ostrovech sice obsahuje srovnatelná množství rtuti jako v USA, ale konzumace ryb na Seychelách je mnohem vyšší, takže se předpokládá, že v průběhu těhotenství jsou plody vystaveny mnohem vyšší zátěži intoxikací rtutí. Matky uváděly, že jedly ryby v průměru dvanáctkrát týdně. Jako měřítko intoxikace bylo opět použito stanovení rtuti ve vlasech matek v době porodu. Souvislost mezi expozicí rtuti v těle matky a výskytem neurokognitivních poruch zde nalezena nebyla a k překvapení výzkumníků měli chlapci s vyšším obsahem rtuti ve vlasech nejlepší výsledky u kognitivních testů.

Tato pozorování však mohou také ukazovat na to, že rybí oleje mohou mít významný ochranný vliv před toxickým působením rtuti. I tento aspekt je v současné době v centru pozornosti a dětem s PAS se doporučuje konzumace rybího tuku. Tak se doporučuje jíst lososy z čistých vod Aljašky nebo užívat olej z tresčích jater už i kvůli jeho obsahu provitaminu D.

OBSAH RTUTI V PRVNÍCH VLASECH A MLÉČNÝCH ZUBECH

Zajímavou studii provedli v Massachusetts v roce 2003. Analyzovali obsah rtuti v prvních ustřižených vlasech batlat a porovnávali tyto hodnoty se skupinou zdravých kontrol. Paradoxně zjistili, že ve skupině 94 batolat s diagnózou PAS je nižší obsah rtuti v porovnání s kontrolami a to velmi výrazně (0,47 ppm oproti 3,63 ppm u kontrol). Matky autistických dětí udávaly přitom podle dotazníků vyšší možnosti vystavení těchto dětí rtuti v průběhu těhoten­ství jak v podobě injekcí imunoglobulinu, které dostaly, tak v počtu amalgámových výplní zubů v porovnání s matkami zdravých dětí. Matky autistických dětí měly také signifikantně vyšší obsah rtuti ve vlasech, i když tam byla veliká variabilita.

Na státní univerzitě v Arizoně provedl tým pod vedením prof. Adamse analýzu obsahu rtuti a zinku v mléčných zubech od patnácti dětí s PAS a porovnal je se zuby jedenácti stejně starých dětí. Zjistili, že děti s autizmem měly dvakrát vyšší obsah rtuti, ale téměř stejný obsah zinku v porovnání se zdravými dětmi. Dětské zuby jsou dobrým ukazatelem vystavení toxickým kovům již v průběhu těhotenství a v raném dětství (podobně jako je tomu i v případě fluoridů). Vyšší obsah rtuti vysvětlují tím, že děti s PAS jsou vystaveny větší zátěži rtutí a mají současně sníženou možnost rtuť z těla vylučovat. To je způsobeno jak nedostatkem glutationu, tak chronickými zažívacími problémy.

ZÁVĚR

Není pochyb o tom, že rtuť je toxická v mikromolárním množství pro všechny formy života. Příčinnou souvislost mezi nadměrným příjmem rtuti a vznikem PAS se dosud nepodařilo prokázat. Na druhé straně neexistují studie, které by prokázaly bezpečnost thimerosalu. Rtuť se může podílet na vzniku patofyziologických změn a projevovat své neurotoxické účinky v synchronicitě s jinými excitotoxickými látkami z životního prostředí. Podle dosavadních údajů není obyvatelstvo v ČR vystaveno zátěži rtutí z žádných zdrojů, avšak stomatologové se pohybují na hranici bezpečných dávek. Je proto třeba dodržovat důsledně bezpečnostní předpisy při práci s amalgámem, zodpovědně zvažovat použití amalgámových výplní zejména u dětí a mladých žen. Spotřebu ryb, jejichž těla obsahují vedle možných stopových množství těžkých kovů i látky lidskému zdraví prospěšné, je vhodné omezit na dvě porce týdně.

Autor: Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.

Ak kliknete ľavou myšou na ľubovoľné farebné podčiarknuté slovo, otvorí sa Vám o tom viac informácií. Ak niektorý odkaz nefunguje, budeme radi, ak nám o tom napíšete na EZOpress@gmail.com

1,731 pozretí

Tagged as: , , ,